Vyhlášení stavu ohrožení státu je vážný krok. O to vážnější je ale realita, ve které se nacházíme. Ocassus se chová agresivně, systematicky porušuje pravidla a cvičení Zimní štít se mu podezřele rozrůstá do něčeho, co připomíná scénář, který už Evropa zná – a pokaždé na něj doplatila.

Tvářit se, že jde jen o „běžné manévry“, by bylo naivní. Stejně naivní jako tvrzení, že autoritářské režimy se dají uklidnit ústupky a tichem. Jeden z účastníků demonstrace v Rize to shrnul poněkud bizarně: „Když se tank tváří jako cvičící jogín, pořád je to tank,“ prohlásil do kamery.

Lotyšsko se snaží aktivovat článek 4 NATO a dělá to správně. Konzultace nejsou eskalací, ale minimem solidarity. Pokud se dnes necháme ukolébat představou, že se nás to netýká, zítra už se to týkat bude.

Stav ohrožení státu není vyhlášen proto, aby vláda strašila občany. Je vyhlášen proto, že demokracie má právo se bránit. A také povinnost nenechat se zaskočit.

Ozývají se hlasy, že jde o přehnanou reakci. Tyto hlasy ovšem tradičně přicházejí od lidí, kteří by nejraději „rozuměli bezpečnostním obavám Ocassu“ a ideálně mu ještě poslali omluvný dopis. Takové ideologické kotrmelce už jsme slyšeli mnohokrát.

Pokud má NATO fungovat, musí být článek 4 využíván dřív, než se začne mluvit o článku 5. A pokud má Česká republika zůstat svobodná, nesmí zavírat oči před tím, co se děje na východě.