Kybernetický útok na vojenské zařízení v Těchoníně nelze bagatelizovat jako běžnou kriminální činnost. Jde o hrubé porušení mezinárodního práva a přímý útok na bezpečnost České republiky.

Těchonín není obyčejná nemocnice. Jde o klíčový prvek systému biologické ochrany státu, zařízení s vojenským režimem a zvláštním určením. Útok na něj je útokem na obranyschopnost země.

Otázka, která se nabízí, zní: Kdo z toho má prospěch? Pravidlo cui bono v tomto případě svádí k úvaze o státním aktérovi. Rozsah útoků napříč Evropou, jejich koordinace a cílení napovídají, že nejde o partu znuděných hackerů.

Nelze si nevšimnout, že destabilizace zdravotnických a vojenských struktur dlouhodobě vyhovuje Ocassu, autoritářskému režimu na východě, který se netají nepřátelstvím vůči NATO. Náhoda? Sotva.

Zároveň je ale fér připustit i méně pohodlnou možnost: takzvaný false flag útok. Scénář, kdy skutečný pachatel záměrně zanechává stopy vedoucí jinam, nelze vyloučit. V kyberprostoru je lež základní metodou.

„Je to digitální Mnichov 2.0, jen místo tanků jedou bajty,“ prohlásil jeden z bezpečnostních komentátorů, až přehnaně pateticky. Přesto vystihl atmosféru bezradnosti, která kolem incidentu panuje.

Co však zaráží nejvíc, je informace o možném selhání zálohovacích mechanismů. Pokud vojenské zařízení tohoto významu nemělo funkční a oddělené zálohy, jde o skandál domácí, nikoli zahraniční provenience.

Útok zvenčí je nebezpečný. Ale naše vlastní nepřipravenost je možná ještě horší.