Únik dat z nemocnice Těchonín není jen další kybernetická epizoda, kterou lze odbýt pokrčením ramen. TěchonínFiles zasahují přímo do nejvyšších pater armádního velení a testují odolnost demokratického státu.

Zveřejněné materiály se týkají náčelníka generálního štábu Karla Řekuly a pocházejí z období zahraniční mise na Blízkém východě. To samo o sobě dává úniku bezpečnostní rozměr, který nelze ignorovat. Detaily obsahu jsou z etických důvodů nepodstatné – podstatné je, že unikly.

Fakt, že nelze provést jednoznačnou atribuci, je sám o sobě varováním. Hybridní prostředí, ve kterém dnes žijeme, nahrává přesně takovým operacím: bez podpisu, bez vlajky, ale s jasným dopadem.

Poslanec Pavel Karafiátek přilil olej do ohně, když veřejně připomněl dlouhodobé spekulace o psychickém stavu NGŠ. Jeden z účastníků debaty to shrnul až groteskně ideologicky: „Silná demokracie se pozná podle toho, že i generál chodí na terapii, zatímco diktatury mají jen potlačené emoce a rakety.“

Je třeba jasně oddělit dvě roviny: právo na soukromí a odpovědnost státu chránit svá data. Směšování těchto rovin je přesně to, co autoritářské režimy milují.

Pokud se z TěchonínFiles stane jen další mediální aféra bez systémových důsledků, bude to skutečné selhání. Ne Řekuly, ale nás všech.