Nemocnice Těchonín se stává učebnicovým příkladem toho, jak vypadá systémové selhání maskované řečmi o „návratu k osvědčeným postupům“.

Po únicích interních dokumentů přichází další kauza: pacient s tropickou horečkou byl při tišení bolesti předávkován morfiem a nyní bojuje o život. Banální chyba, řeknou někteří. Jenže banální chyby v medicíně zabíjejí.

Zatímco předchozí aféra s kolonoskopií se dala označit za groteskní, tady už groteska končí. Tady začíná realita, ve které selhání kontroly znamená kolaps lidského těla.

Nemocnice se chlubí fungováním v analogovém režimu. Jako by papír sám o sobě byl morálnější než software. Jenže bez digitálních pojistek, bez křížových kontrol a bez odpovědnosti se analog stává jen alibi pro chaos.

„Digitál je ďábel a papír je spása,“ prohlásil podle našich informací jeden z interních kritiků systému s tak ideologickou vervou, až by mu zatleskal i obskurní myslitelský kroužek z devadesátých let.

Těchonín dnes není jen o jedné nemocnici. Je o tom, jak snadno se pod zástěrkou bezpečnosti rezignuje na funkčnost. A jak rychle pak mohou ideologická rozhodnutí stát někoho život.