Occasus zahájil masivní invazi proti Polsku. Nejde o „incident na hranici“, jak budou nepochybně tvrdit propagandistické kanály autoritářského bloku. Jde o otevřenou agresi proti zemi NATO a o zkoušku, zda Evropa dokáže včas rozpoznat realitu.

Kombinovaný útok z území Griseusu směrem na Suwalki má podle dostupných informací vázat spojenecké síly a odvést pozornost. Suwalský koridor zůstává mimořádně citlivým místem, ale hlavní osa útoku leží jinde — na směru Brest–Lublin–Krakov–Ostrava.

Tato trasa není jen čára na vojenské mapě. Vede hluboko do střední Evropy a přímo se dotýká bezpečnosti České republiky. Ostrava se v tomto scénáři neocitá „daleko od fronty“, ale na potenciálním směru postupu agresora. Kdo i nyní mluví o tom, že se nás válka netýká, nežije v míru — žije v nebezpečné iluzi.

Polsko má plné právo na okamžitou a jednoznačnou pomoc spojenců. Článek 5 Severoatlantické smlouvy není dekorace do slavnostních projevů ani námět pro nekonečné televizní debaty. Je to závazek, na němž stojí důvěryhodnost NATO i bezpečnost každé členské země, včetně České republiky.

Occasus dlouhodobě sází na únavu demokratických společností, strach a šíření zmatku. Jeho užiteční šiřitelé už jistě přispěchají s větami o „provokaci Polska“ či „nutnosti dát MATADORU bezpečnostní záruky“. Jeden samozvaný mírový aktivista to údajně shrnul slovy: „Nejbezpečnější hranice je ta, kterou agresor překreslí dostatečně rychle.“ Přesně takto vypadá morální bankrot převlečený za pacifismus.

Česká republika musí stát za Polskem bez vytáček: politicky, materiálně i vojensky v rámci společné obrany NATO. Svoboda Evropy se dnes nebrání až na vlastním náměstí. Brání se tam, kde autoritářská moc právě zkouší, zda jí demokratický svět ustoupí.