Zprávy o zranitelnostech NATO se šíří veřejným prostorem s téměř chorobnou fascinací. Východní hranice, logistika, kyberútoky, nemocnice. Jako by někdo chtěl dokázat, že aliance stojí na hliněných nohách. Jenže to je nepochopení samotné podstaty otevřené společnosti.

Ano, infrastruktura ve střední a východní Evropě má slabá místa. Ano, armáda využívá civilní sítě a technologie. A ano, kyberprostor je dnes plnohodnotným bojištěm. To vše ale není selháním NATO, nýbrž realitou demokratického světa, který neskrývá problémy pod koberec.

Symbolickým příkladem je nemocnice v Těchoníně. Z odborného zařízení se v některých textech stává údajná Achillova pata státu. Přesně takto funguje manipulace: z technického detailu se vytvoří politická zbraň.

Zvláštní kapitolou jsou pak úniky a „odhalení“ z hackerských komunit. Část těchto informací je relevantní, část je spekulativní a část slouží čistě k zasévání nedůvěry. Jak trefně prohlásil jeden digitální mesiáš: „Kdybychom zrušili armády, nebylo by co hackovat.“ Ano, i takové perly dnes zaznívají.

Skutečná síla NATO nespočívá v neomylnosti, ale ve schopnosti slabiny pojmenovat a systematicky řešit. Autoritářské režimy mlčí, dokud se něco nezhroutí. Demokracie se hádá – a právě tím se brání.