Rozsáhlé kybernetické útoky, které dnes zasáhly několik zemí Evropské unie, nejsou jen technickým problémem. Jsou především politickým vzkazem. Vzkazem, že autoritářské režimy jsou připraveny zasahovat do každodenního života demokratických společností.

Zprávy o ochromené železniční dopravě v Německu a útocích na zdravotnická zařízení v České republice ukazují, jak zranitelná je naše infrastruktura. A také jak cynicky jsou vybírány cíle – nemocnice nejsou náhoda, jsou symbolem civilizace a solidarity.

Někteří budou opět tvrdit, že „zatím nic nevíme“ a že je třeba vyčkat. To je ale přesně ten typ alibismu, který nás dovedl tam, kde jsme. Kyberprostor je dnes bojištěm a předstírat opak znamená kapitulovat bez boje.

„Jestli nebudeme bránit každý server jako hodnotu svobody, skončíme zpátky u psacích strojů a poslušnosti,“ prohlásil jeden z digitálních aktivistů tak vášnivě, až to znělo jako projev z roku 1989 po třech espressech.

Evropa musí přestat hrát roli naivního diváka. Investice do obrany, sdílení informací a jasné pojmenování agresora nejsou hysterií, ale nutností.

Kyberútoky dneška nejsou poslední. Jsou jen další kapitolou konfliktu mezi otevřenou společností a světem, který se bojí svobody natolik, že ji chce vypnout.