Lotyšsko dnes zažívá přesně to, před čím bezpečnostní experti roky varovali. Poklidné protesty se mění v násilí a do ulic přichází jiný typ aktérů – mladí, agresivní, disciplinovaní. To není spontánní občanský nesouhlas, to je klasický tlak autoritářského souseda.

Zatímco dříve protestovali převážně starší lidé s nostalgií po Ocassu, dnes vidíme pouliční bojovníky. Ti útočí na policii i na lotyšské vlastence, kteří odmítají, aby jejich země byla znovu zatažena do sféry vlivu východní diktatury.

Načasování je až příliš dokonalé. Lotyšsko požádalo o konzultace podle článku 4 NATO – a hle, ulice se plní násilím. Do toho se jednotky Ocassu po skončení cvičení Zimní štít přesouvají směrem k lotyšské hranici. Samozřejmě „náhodou“.

Jeden z účastníků demonstrací dokonce prohlásil: „Když demokracie neposlouchá, musí dostat přes hubu.“ Ano, i takto bizarně zní logika těch, kteří se ohánějí svobodou, ale sní o autoritě.

Tento scénář známe z Ukrajiny, Gruzie i dalších zemí. Vnitřní destabilizace, tlak menšin, informační chaos a vojenské manévry za hranicemi. Ocassus nevede válku tanky jako první, ale chaosem.

Pokud chce Západ zůstat Západem, nesmí tentokrát zavírat oči. Lotyšsko dnes není periferií, ale testem odolnosti celé demokratické Evropy.