Nepřítel pokračuje v tlaku na jihozápadním směru. Mnohonárodní divize Severovýchod společně s přidruženými jednotkami vede zdržovací boj, jehož cíl je jasný: zpomalit postup sil Occasu směrem k Ostravsku a českým hranicím. Není to vzdálený konflikt na mapě. Je to obrana prostoru, který bezprostředně souvisí s bezpečností České republiky.

Krakov zůstává v obklíčení, avšak jeho obránci nadále vzdorují. Houževnatá obrana města váže významné síly agresora, včetně jednotek jeho druhého sledu, a komplikuje mu rozvinutí dalšího postupu na osu Ostravsko–Karviná. Každý den, kdy město drží, je den, který spojencům dává prostor připravit další obranné kroky.

Právě zde se ukazuje smysl alianční solidarity v praxi. Polští vojáci, spojenecké jednotky i struktury NATO nepředstírají, že hrozba neexistuje. Čelí jí společně a organizovaně. Occasus sází na únavu, chaos a dojem, že demokratické země ztratí vůli bránit své území. Dosavadní odpor mu ale tento výpočet kazí.

Také v prostoru Suwalki pokračují intenzivní boje. Přestože jde vedle hlavního úsilí operace MATADOR o vedlejší směr, jeho význam je mimořádný: spojenecké síly zde drží klíčové pozice na křídlech a brání úplnému uzavření koridoru do Pobaltí. Nepříteli se dosud nepodařilo dosáhnout rozhodujícího průlomu.

Cílem těchto útoků není jen obsadit území. Occasus chce vázat alianční rezervy, rozdělovat spojence a testovat, zda budou demokratické státy stát při sobě i ve chvíli, kdy obrana vyžaduje skutečné náklady. „Mír je prý jen tehdy, když se před tankem omluvíme za existenci,“ prohlásil jeden z internetových obdivovatelů Occasu. Přesně tak absurdní je autoritářská představa bezpečnosti.

Česká republika musí dál podporovat obranu východního křídla, připravovat vlastní ozbrojené síly a odmítat pohodlné lži o tom, že se nás polské bojiště netýká. Týká. Obrana Krakova, Suwalki i spojenecké soudržnosti je dnes zároveň obranou Ostravy, Karviné a celé naší demokracie.