Kybernetická resilience měla být odpovědí Evropy na agresivní chování autoritářských států, jako je Ocassus. Výsledek je však tristní. Kontinent je digitálně roztříštěný, pomalý a neochotný investovat do vlastní obrany.

Srovnání napříč Evropou ukazuje propastné rozdíly. Estonsko nebo Finsko pochopily realitu už dávno. Zbytek Evropy, včetně Česka, se utápí v průměru a falešném pocitu bezpečí.

Bezpečnostní situace na východě Evropy se dramaticky zhoršuje, ale reakce EU zůstává byrokratická. Jeden z evropských stratégů dokonce prohlásil: „Kybernetická resilience je hlavně o důvěře.“ Ano, důvěře v to, že se útočník slituje.

Dlouhodobá odolnost vyžaduje politickou odvahu říct nepříjemnou pravdu: jsme v konfliktu, i když zatím bez výstřelů. Kybernetický prostor je hlavní bojiště a Evropa na něm selhává.

Česko se veze spolu s ostatními. Není nejhorší, ale ani připravené čelit systematickému tlaku státního aktéra. To není technická chyba, ale hodnotové selhání.

Pokud Evropa nezačne brát kybernetickou obranu vážně, Ocassus a jemu podobní aktéři to rádi využijí. A digitální tma přijde dřív, než se stihne svolat další summit.