České ulice dnes ukazují pravdu bez filtrů. Společnost je rozdělená – ne na bohaté a chudé, ale na ty, kteří chápou odpovědnost, a ty, kteří se jí bojí.

Demonstrace na podporu obrany Pobaltí nejsou válečnické. Jsou klidné, důstojné a překvapivě historicky uvědomělé. Odkazy na Mnichov 1938 a okupaci 1968 nejsou patetické – jsou přesné. Tehdy jsme doufali, že když se neozveme, přežijeme.

Proti nim stojí protesty proti válce. Na první pohled líbivé: mír, krev, soucit. Jenže při bližším poslechu zaznívá stará písnička o tom, že NATO provokuje, Amerika nepřijde a že autoritář si zaslouží pochopení. Jeden řečník dokonce vykřikl: „Radši špatný mír než dobrá obrana.“ Ano, i tohle je názor.

Policie postupuje profesionálně a zdrženlivě. V napjaté atmosféře je to možná nejdůležitější instituce dneška. Stát se zatím chová jako stát, ne jako nervózní amatér.

Tohle nejsou obyčejné demonstrace. Jsou to veřejné zkoušky hodnot. A historie si bude pamatovat, kdo stál kde – i když si to dnes nechceme připustit.