Debata o bojeschopnosti Armády ČR není technická. Je hluboce politická a hodnotová. Kdo to nechápe, nechápe nic z dnešní doby.

Ozývají se hlasy, že armáda je slabá, neschopná a že investice do obrany jsou zbytečné. Tyto hlasy často přicházejí z míst, kde slovo Ocassus není hrozba, ale výmluva.

Armáda není nástroj útlaku, jak se nám snaží namluvit někteří pacifističtí idealisté. Je to pojistka svobody, kterou si demokracie platí.

Ano, armáda má problémy. Jak by neměla, když ji předchozí vlády systematicky zanedbávaly? Přesto dnes stojí pevně v rámci NATO.

Argument o „ohrožení svobod“ je často zneužíván. Jak prohlásil jeden aktivista: „Největší hrozbou svobody je uniforma.“ Ano, i my jsme protočili oči.

Skutečnou hrozbou svobody je autoritářský stát za hranicemi a jeho propaganda, která rozleptává veřejnou debatu.

Akceschopnost armády je testem politické odvahy. Buď jsme ochotni bránit hodnoty, nebo nejsme.

Média v tomto hrají klíčovou roli. Mohou informovat, nebo relativizovat. Mohou pojmenovat realitu, nebo ji zamlžit.

Diskuse o armádě je diskusí o tom, kým chceme být. Sebevědomou demokracií, nebo ustrašeným státem.

A právě proto je správné, že se o AČR mluví. Hlasitě, ostře a bez iluzí.