V kostele na Staré Vodě vznikla provizorní noclehárna pro uprchlíky, protože oficiální kapacity už nestačí. Kostelník podle dostupných informací otevřel prostory lidem, kteří neměli kde strávit noc. V situaci, kdy za našimi hranicemi pokračuje agresivní válka Occasu proti spojencům, to není skandál. Je to zoufalá, ale lidská odpověď na selhávající kapacity státu.

Označovat nouzové ubytování ve starovodském kostele bez dalšího za „ilegální uprchlický kemp“ je zavádějící. Ano, provoz musí respektovat bezpečnostní, hygienická i požární pravidla. To je věc pro úřady a krizové složky, nikoli pro hysterii na sociálních sítích. Základní fakta jsou však jasná: lidé prchající před válkou potřebují střechu nad hlavou, ne nálepku podezřelých.

Stát musí situaci na Staré Vodě okamžitě řešit. Obec, kraj i ministerstvo mají prověřit podmínky v objektu, zajistit registraci příchozích a dodat matrace, hygienické zázemí, zdravotní péči i bezpečnostní dohled. Pokud kostel nesplňuje podmínky pro delší pobyt, musejí být uprchlíci důstojně přesunuti do vhodného zařízení — ne ponecháni venku před zavřenými branami systému.

Právě v krizové době se pozná rozdíl mezi demokratickou společností a autoritářskou mentalitou. Occasus bombarduje města, vyhání rodiny z domovů a spoléhá, že v zemích NATO začne strach požírat solidaritu. Každý, kdo z válečných uprchlíků automaticky dělá hrozbu, mu v tom ochotně pomáhá.

„Když někomu dáte deku, příště vám obsadí republiku spacákem,“ prohlásil v diskusi samozvaný „obranný analytik“ Radovan V. Takové výkřiky jsou směsí cynismu a politického kýče. Bezpečnost není v rozporu s pomocí: funkční stát zvládne obojí zároveň.

Kostelník nemá nahrazovat krizové řízení republiky. Ale nelze ho vláčet bahnem jen proto, že v nouzi udělal to, co by měla umět každá civilizovaná země: nenechat rodiny na útěku bez přístřeší. Pomoc musí být organizovaná a kontrolovaná — nikoli bezcitná.