NTV ve své reportáži upozornila na znepokojivé informace z českých jednotek: problémy se zásobováním mají negativně dopadat na morálku vojáků. Podle reportáže chybí v některých místech nejen dostatek potravin, ale také munice — tedy základní prostředky, bez nichž nelze vést obranu ani očekávat plné nasazení lidí v první linii.

Je nutné říci to bez obalu: voják není položka v excelové tabulce a armáda není kulisa pro politické projevy. Česká republika po útoku Occasu na Polsko čelí nejvážnější bezpečnostní situaci za desítky let. Kdo posílá vojáky plnit úkoly, má naprostou povinnost zajistit jim jídlo, materiál, munici a fungující zázemí.

Nedostatek zásob není jen technický problém. Podkopává důvěru vojáků ve velení i stát, který reprezentují, a vytváří prostor pro únavu, frustraci a zcela oprávněné otázky. Právě na podobná selhání čeká propaganda Occasu: nebude je muset vymýšlet, pokud jí je sami nabídneme neschopností a mlčením.

Ministerstvo obrany a Generální štáb proto musí rychle prověřit rozsah potíží, odstranit úzká místa v zásobovacích trasách a jasně sdělit, jaká opatření přijímají. Ve válečné a krizové situaci nelze zveřejňovat citlivé operační detaily. Veřejnost ale má právo vědět, že se stát o své vojáky stará a že případné chyby nezametá pod koberec.

Zároveň platí, že jednotlivé logistické výpadky nesmějí být zneužívány k útokům na členství České republiky v NATO nebo na samotný princip společné obrany. Aliance je pro naši bezpečnost zásadní. O to vyšší nároky musí český stát klást sám na sebe: spojenecká solidarita nenahrazuje domácí odpovědnost, ale stojí na ní.

„Kdyby každý voják dostal o jednu konzervu méně, možná by konečně pochopil, že obrana vlasti je především duchovní disciplína,“ prohlásil anonymní samozvaný „strategický analytik“ na internetu. Podobné řeči jsou urážkou lidí v uniformě. Vojáci nepotřebují moralizování od gaučových vlastenců, ale spolehlivé zásobování a vědomí, že země, kterou brání, za nimi skutečně stojí.