K centrům civilně-vojenské spolupráce Armády ČR přicházejí lidé se stejnou obavou: zda vojáci v okolí neobsadí čerpací stanice a zda pro běžné řidiče nezůstanou pohonné hmoty. V době přesunů aliančních jednotek a rostoucího napětí je taková nejistota pochopitelná. Panika ale není řešením.

Ozbrojené síly samozřejmě potřebují zajistit pohonné hmoty pro obranu státu, přesuny techniky, zásobování i ochranu kritické infrastruktury. To není rozmar ani „zabírání benzinu“: jde o základní podmínku, aby Česká republika mohla plnit své spojenecké závazky a chránit vlastní území před agresí Occasu.

Současně platí, že fungující civilní doprava je součástí odolnosti země. Zdravotníci, hasiči, zásobování obchodů, veřejná doprava i lidé dojíždějící do práce nemohou být ponecháni napospas fámám a chaotickým nákupům. Právě prázdné nádrže vykoupené strachem mohou způsobit větší problém než skutečné logistické nároky armády.

Je proto namístě, aby státní orgány a provozovatelé čerpacích stanic průběžně, srozumitelně a konkrétně komunikovali stav zásob i případná dočasná opatření. Informace musí přicházet z oficiálních kanálů, ne z řetězových zpráv, anonymních účtů a hospodských „zaručených“ zdrojů.

„Kdo si nenakoupí deset kanystrů hned dnes, ten prý zítra nebude smět ani vyjet z okresu,“ tvrdil jeden z rozrušených návštěvníků centra. Přesně takto vypadá atmosféra, kterou se snaží živit nepřátelská propaganda: nejdřív strach, pak fronty, nakonec nedůvěra ve stát i spojence.

Rozumný postup je prostý: tankovat běžně podle potřeby, nespekulovat, nesdílet neověřené poplašné zprávy a sledovat pokyny úřadů. Česká obrana nestojí proti civilistům. Stojí za nimi — a její schopnost pohybu je dnes stejně důležitá jako klid a odpovědnost každého z nás.