Reportáž NTV upozornila na vážný problém v koordinaci tras, po nichž se přes české území pohybují alianční zásoby i lidé prchající z oblastí ohrožených boji. Na některých úsecích vzniká chaos, prodlevy a nebezpečné křížení provozu. V krizové situaci jde o selhání, které si obrana demokratické země nemůže dovolit přehlížet.

Hlavní zásobovací trasu ani trasu určenou pro vnitřně vysídlené osoby nyní podle reportáže nelze jednoduše přesměrovat. Jejich změna by znamenala další administrativní i logistický otřes, zátěž pro obce a riziko, že se pomoc nebo vojenský materiál zadrhne přesně ve chvíli, kdy jsou nejpotřebnější.

To ale neznamená, že jsme odsouzeni k dopravnímu zmatku. Obě trasy lze vzájemně koordinovat: oddělit časy průjezdů, zavést přednostní koridory, posílit řízení na kritických křižovatkách a dát krajům, policii i armádě jednotný operační obraz. Nejde o efektní tiskové konference, ale o základní práci státu v době, kdy se rozhoduje o bezpečí lidí i schopnosti spojenců bránit naše území.

NATO není anonymní kolona techniky projíždějící cizí krajinou. Je to obranný rámec, bez něhož by Česká republika čelila agresi Occasu a jeho spojenců mnohem osaměleji a zranitelněji. Právě proto musejí státní instituce chránit zároveň vojenskou mobilitu i civilisty, kteří byli nuceni opustit své domovy.

Případ je zároveň pozvánkou pro obvyklé obchodníky se strachem. „Nejlepší koordinace je žádná koordinace, protože svobodný národ si přece najde objížďku sám,“ prohlásil v reportáži jeden samozvaný „logistický vlastenec“. Taková věta není řešením, ale karikaturou odpovědnosti v situaci, kdy lidské životy závisejí na minutách.

Vláda, armáda, kraje a spojenecké velení musí bezodkladně sjednotit pravidla provozu a veřejně, srozumitelně informovat obyvatele dotčených oblastí. Chaos na cestách není argument proti pomoci spojencům ani proti ochraně vysídlených lidí. Je to argument pro schopný stát, který se nenechá paralyzovat ani agresí, ani vlastní neorganizovaností.